Mobil a teenager

Vzpomínám si na tu dobu, kdy mě maminka poprvé vzala do obchodu, kde se prodávaly mobilní telefony. A chvíli jsem se tam v prodejně dívala a říkala jsem si, proč tady vůbec jsem. Asi po pěti minutách za mnou přišla moje máma a řekla mi, ať si vyberu nějaký levný mobilní telefon. Že prý budu mít za týden narozeniny, tak si mohu vybrat jeden mobilní telefon. Ani nevíte, jak jsem byla velice ráda. To byl vždycky můj sen. Moje nejlepší kamarádka taky kamarád už mobilní telefon měli, jenom já jediná opět ne. Taky opravdu nechápu, proč já jsem vždycky všude jediná, v celé partě a taky v rodině, co má někdo poslední.

Možná je to asi můj osud, protože když to tak vezmu, tak logicky vždycky někdo musí být poslední. Někdo je vždycky první a někdo zase poslední. A tady to není donekonečna. Ale abych se vrátila k mobilnímu telefonu. Chtěla jsem mamince udělat opravdu velkou radost, takže jsem si vybrala opravdu levný mobilní telefon. Stál taky jenom pár stovek, ale ty mobilní telefony už byly tak kvalitní, že tam byl taky nějaký fotoaparát. A měl opravdu málo mega pixelů a fotil opravdu kostičkovaně a škaredě, ale když mi maminka chtěla pořídit můj vysněný mobilní telefon, tak jsem si řekla, že to udělám alespoň takto.

A nebudu si vymýšlet žádné drahé mobilní telefony nebo různé luxusní věci. A když vím, že moje maminka na to nemám vůbec žádné peníze. Otec s námi nebydlel a taky ani mi nepřispěl žádné peníze na školu, a to ani na mobilní telefon. A byla jsem z toho opravdu nešťastná, protože jsem mamince chtěla všechno ulehčit. Sice jsem vůbec neškemrala ani neprosila jsem o mobilní telefon, ale moje maminka sama věděla, že bych si ho přála, takže jsem si vybrala opravdu ten nejlevnější mobilní telefon, který v prodejně byl. A moje maminka to asi věděla a ještě mi za odměnu dobila kredit, takže jsem byla opravdu v tu dobu asi nejšťastnější teenager na světě.